Seznam termínů
Afekt
prudké citové hnutí, druh emoce. Kromě normálního afektu, který občas prožije každý, existuje patický afekt, který je silnější a na jehož vrcholu se objevuje krátké bezvědomí, v němž může dojít i ke spáchání trestného činu. Zhodnotit podíl afektu (patického) na něm může jen odborník (psychiatr).
Agorafobie
strach z otevřených prostranství, z opuštění domova, z davů, z cestování hromadným dopravním prostředkem apod.
Má charakter fobické úzkostné poruchy provázené panickou atakou s příznaky bušení srdce,
třesem, pocením, obtížným dýcháním, opresemi na hrudníku, nevolností, závratěmi, strachem ze ztráty vědomí a ze
smrti aj. Vede většinou k vyhýbání se příslušným situacím.
Vzniká obvykle v mládí, je častější u žen (při výskytu s panickými atakami), zejména na počátku může vést
k diferenciálně diagnostickým problémům vůči somatickému onemocnění. Terapie je psychologická
(kognitivně-behaviorální, popř. hypnóza) i farmakologická (alprazolam, SSRI).
Akatizie (akathisia)
neschopnost vydržet v klidu, v nehnuté poloze. Neklidné přecházení, neustálé měnění polohy aj., pohyb přináší ovšem jen přechodnou úlevu. Je druhem hyperkineze, patří mezi extrapyramidové příznaky (časný příznak Parkinsonovy nemoci, při léčbě neuroleptiky aj.). Někdy se tak označuje též neklid pacienta vznikající z jeho celkového ladění při neuróze. Termín zavedl v roce 1901 český neurolog L. Haškovec
Alzheimerova nemoc
choroba mozku, nejčastější příčina demence. Patří do skupiny atroficko-degenerativních
chorob. Některé formy mají familiární výskyt. Presenilní forma začíná do před 65. rokem,
senilní forma po této hranici. Postižena je zejména cholinergní transmise z oblasti bazálních částí
mozku do kůry a hipokampu (významného pro paměť), postiženy jsou i neurony produkující CRF či somatostatin.
Morfologicky jsou změny v neuronech (tzv. tangles, popř. Lewyho tělíska) a
extracelulárně (neuritické senilní plaky s prokázanou depozicí amyloidu, kongofilní angiopatie). Je patrno rozšíření
komorového systému, atrofie hipokampů. Příčina není známá, jsou popsány mutace některých genů zvyšující riziko
vzniku nemoci (mj. apolipoprotein E4).
V klinickém obrazu je přítomna porucha paměti, kognitivní poruchy typu afázie, apraxie,
agnozie, poruchy výkonných funkcí, orientace, citů, motivace. Dochází k výraznému narušení fungování postižené osoby
v zaměstnání, sociální sféře, k výraznému postižení osobnosti i v estetické a etické sféře s
egocentrismem. Postupně dochází k rozvratu osobnosti, inkontinenci, upoutání na lůžku a úmrtí
obvykle na interkurentní choroby. Nemoc trvá několik let, rychleji probíhá u familiární a presenilní formy.
Diferenciálně diagnosticky je patrný postupný začátek s pomalým, ale plynulým zhoršováním; je nutné vyloučit jinou
příčinu tohoto stavu.
Léčba je obtížná, nověji se popisují určité pozitivní výsledky (zpomalení progrese u
časnějších forem). Používají se inhibitory acetylcholinesterázy (např. donepezil, rivastigmin), nootropika,
selegilin, scavengery kyslíkových radikálů aj. Protektivní význam se přisuzuje rovněž estrogenům.
Autismus
1. nadměrné a chorobné zaměření ke své vlastní osobě se ztrátou kontaktu s realitou, např. při schizofrenii
2. Kannerův infantilní autismus: těžká psychická porucha v raném dětství, při níž je vážně narušeno navazování
kontaktu dítěte s okolím, vytváření jeho citových a společenských vztahů.
3. méně často ve smyslu autoerotismus